Přes rozpad týmu i zranění ke college basketu

Petr Martinů o své cestě k prestižním sportovnímu transferu.

 

Student z třebíčského gymnázia odjel na poslední ročník střední školy do USA, kde nastoupil na Grace Christian School (GCHS). První rok za oceánem pro něj byl obrovskou prověrkou odolnosti – musel se poprat se zraněním, drsným americkým přístupem i náročným přestupovým procesem. Dnes má v kapse skvělé akademické výsledky, míří na Monroe College do New Yorku a spřádá velké plány v oblasti krizového řízení. 

Petře, jak se s odstupem času díváš na svůj první rok v Americe?

Byla to neskutečná škola života. Účelem toho prvního roku bylo pro mně si hlavně zvyknout. Pokud jde o sport, rok je hrozně krátká doba na to, aby si vás všimly vysoké školy – univerzity totiž sledují vyhlédnuté studenty už dlouhé roky. Začátky pro mě byly složité, ale ve výsledku to bylo fakt dobré. Posunul jsem si vlastní startovní čáru. Kdybych tam ten rok nebyl, nový akademický i sportovní rok by pro mě byl o dost těžší.

A co akademická stránka? Jak jsi zvládal angličtinu a americký systém?

Původně jsem do USA šel s tím, že se chci zlepšit v basketu a akademická stránka pro mě nebyla prioritou. Během roku jsem si ale uvědomil, kolik možností se nabízí i po akademické stránce.Měl jsem hodně dobrý základ z Česka, takže s angličtinou jako takovou problém nebyl. Trochu mě pozlobila chemie a odborná terminologie. Během studia na GCHS jsem se přihlásil i na fyziku v rámci college class na vedlejší škole. Jen tuto college jsem nechtěl. Problém byl v tom, že šlo o malou církevní college a víra tam byla integrovaná přímo do systému. Titul odtud by mi byl v praxi k ničemu. Přišlo mi dost šílené vědět, že tam dodělám bakaláře a pak budu muset dělat další dva roky jinde. 

Jak vypadal tvůj proces výběru univerzity?

Chci hrát basket a studovat. Proto jsem absolvoval jsem basketové tryouty na školách, které o mě měly zájem. Tyhle akce bývají masové – třeba 150 hráčů bojujících o deset míst. Přímo místo v týmu mi nabídly dvě nebo tři školy.

Zkoušel jsem školy ze 3. divize NCAA, ale ty byly hodně drahé – chtěly třeba 60 000 USD bez stipendia, akademické by pokrylo jen 50 %. V 2. divizi NCAA mi nabízeli B-tým, ale tam by bylo stipendium hrozivě malé. Pak přišla nabídka z Monroe, kde mi trenér rovnou poslal tréninkový plán a já tam jel na třídenní kemp.

A volba padla právě na Monroe. Proč?

Monroe má skvělý basketbal i akademické zázemí. V rámci Monroe Mustangs hrají 2. divizi, ale já budu hrát za Monroe Express v NJCAA (Junior College) 3. divizi. U JUCO navíc nerozhoduje samotná divize, ale spíše national rankings (národní žebříčky). Express patří každý rok mezi nejlepších 12 týmů v USA, takže budu hrát reálně proti těm nejlepším. Mustangs jsou navíc hodně známí svým programem. Z jejich prvního týmu se hráči dostali až do NBA, což je obrovská motivace.

Vybral jsem si obor Emergency and Disaster Management (Krizový a disaster management), což není úplně běžný obor. Po dvou letech mám šanci přejít do 1. divize, nebo se posunout do prvního týmu Monroe Mustangs. Navíc po dvou letech získám pracovní povolení a uvidí se, co dál.

Jak náročné bylo vyřídit všechny dokumenty pro přijetí?

Byl to složitý a dlouhý proces. Nejdříve basket, bylo třeba mít online profil, videa, absolvovat tryouty. Pak online přihláška. Střední jsem nakonec dokončil s GPA 3,9 ze 4,0 a na diplomu mám napsáno Graduate with Honors, protože jsem si úmyslně zapsal těžší předměty. Proto byla přihláška pro mne celkem snadná: esej, výběr oboru a formuláře. Po přijetí ale musíte do studentského portálu dodat asi 30 různých dokumentů. Očkování, vysvědčení, diplom. Trochu jsme se zapotili u bankovních dokumentů ohledně dokládání příjmů, protože táta je OSVČ, ale nakonec se vše v angličtině doložilo a klaplo to. Táta z toho měl obrovskou radost.

Sportovní sezóna na střední ale nebyla jen procházka růžovým sadem, že?

To vůbec. V životě jsem nemusel být tak kreativní jako tady, abych vůbec našel místo, kde hrát. Šel jsem na střední s výbornou pověstí týmu. Jenže náš středoškolský tým se doslova rozpadl během jediného týdne. Ocitl jsem se tak v týmu, který byl na odpis. Bylo to extrémně náročné na psychiku, protože jsem nemohl ukázat, co ve mně je.

Do toho přišlo zranění a já pochopil, že Amerika s vámi umí vymést, když vás potřebuje.  Nejdříve jsem si natáhl přitahovač na boku. Později jsem dostal několik zásahů do stejného místa na stehně. Jenže v USA platí, že když vynecháte dva tréninky, musíte k doktorovi. Tam padlo podezření na nalomenou stehenní kost.  Ale já potřeboval hrát přes bolest, abych měl natočené video pro recruitment na college. Takže jsem hrál. Po tom, co jsem měl video, jsem si chtěl dát kvůli opakovanému zranění pauzu. Ale to nešlo. Když jsem prý hrál kvůli videu, zvládnu to i tak. Musel jsem. Stehno jsem postupně naposiloval a dnes nemám žádná omezení. Jsem ve formě, v jaké jsem v životě nebyl.

Jaké máš plány do budoucna, co se týče kariéry v USA?

Jeden známý mi řekl zásadní věc: „V Americe pokud neplánuješ, tak nic nebude.“ Vzal jsem si to k srdci a každý den hledám nové možnosti.

Už teď si dělám certifikáty na dálku přes FEMA (Federální agentura pro zvládání nouzových situací) – nabízí je zdarma a já už mám dva. Během prvního ročníku budu dobrovolničit v Americkém červeném kříži a chci pracovat přímo na kampusu v oboru.

Mým cílem je dosáhnout na CPE (Optional Practical Training / pracovní povolení v oboru). Monroe vyžaduje 72 kreditů, což zvládnu za dva roky. Pak se otevírají dveře k firmám, které dělají státní zakázky pro ICF (Federální úřad pro krizové manažery), kde se platy na stážích pohybují kolem 40 USD za hodinu.

Kdy odlétáš zpět za oceán a jak se těšíš?

Odlétám už 12. srpna kvůli basketbalu. Sezóna sice začíná až na podzim, ale tréninky startují deset dní před koncem srpna. Chci tam být včas a vybojovat si své místo v týmu.

Zahraničních studentů-sportovců tam moc není – na škole je sice okolo 15 % mezinárodních studentů ze 14 000, ale ve sportu je to unikát. Já na kempech potkal i kluky z jiných high school i z 1. divize a Monroe pro ně byl skvělý odrazový můstek. Já jsem připravený do toho dát všechno!

Moc díky a rádi zůstaneme v kontaktu.  Hodně štěstí v NYC!

(ptala se Karolina Š.)

Pokud chcete vědět o cestě ke stipendiím na střední a vysokou více, stačí napsat na info@careermarket.cz.

 

Přes rozpad týmu i zranění ke college basketu

Back to the list of posts

Get a practical guide free of charge

REGISTER

Get in touch and ask us a question


By clicking "Submit", I give consent to the processing of my personal data by Medicomp s.r.o. in line with the EU Regulation on the protection of personal data.

This site is protected by reCAPTCHA and the Google Privacy Policy and Terms of Service apply.

2174+

job seekers involved

1833+

employers

2592+

scientific positions

21+

years of experience

TOPlist