Od srpna ve Virginii studuje Tomáš (17), který za školu závodí i v cyklokrosu. Jak v rozhovoru vypráví, po dvou týdnech už bylo vše "v cajku."
Jak se cítíš po měsíci a půl po Státech?
Cítím se dobře, angličtina se mi zlepšuje. Po čtrnácti dnech už jsem rozuměl skoro všem. Mám docela nabitý program, takže mluvit musím. Prostě nemám moc času nedělat nic, protože se pořád něco děje.
Jaký je tvůj denní program?
Ráno mám snídani, která je každý den výborná. V 8:15 musím opustit kolej, v 8:30 začíná škola. Máme 4 hodiny po 75 minutách a končíme v 15:05. Pauzy mezi předměty jsou docela velké. Pak mám trénink, který je až do večeře. Večeře je ve všední dny 17:45, 17:30 o víkendu. Po večeři si můžu dělat, co chci. Od půl osmé do devíti máme study hall, kdy se musíme učit. Ale zatím to dávám v pohodě.
To máš trénink pětkrát týdně?
Tréninky jsou sedmkrát týdně, z toho dva dny jsou volnější. Ale jezdíme na větší intenzitu než doma, víc intervaly, míň vytrvalost. Také asi proto, že je sezóna cyklokrosu. V zimě zase budou tréninky delší. Ačkoliv mám rád cyklokros, jezdíme teď víc horská kola. Kombinujeme. Škola má dva týmy: JV a Versity. JV jsou ti, co rádi jezdí na kole, mají tréninky jen na horácích. My jsme tým "Versity," co hodně závodí. My se k hobíkům buď přidáme nebo ne. Se mnou se plánuje do budoucna víc cyklokros. Ale jsou tu tři lidi, kteří jezdí v poloprofesionálním týmu. Jeden z nich je mistr Kanady v juniorech.
To znamená, že jsi hodně na závodech?
Mám za sebou asi deset závodů. Na závodech jsem skoro každý víkend. Zatím jsem měl volné jen dva víkendy. Jezdím cyklocros a na podobné úrovní jako doma. Jezdíme hodně po okolních státech, takže jsem byl na řadě pohárů. Na cyklocros nám stačí jedna dodávka, kde jsme čtyři. Ale na horská kola jedou už třeba tři dodávky, až 25 lidí, mix holky a kluci. Tam není žádný extra výběr, kdo chce jet na závody, tak může. Na závodech jsem potkal Američana, jehož žena mluvila česky a tak jsem si poprvé česky pokecal.
Potkal jsi ve škole někoho z Česka?
Ne. Alespoň o nikom nevím. Ale můj spolubydlící je Slovák Maxim a tak s tím si rozumíme po našem. Je tu taky na rok. Nikoho jiného jsem nepotkal. Sice jsme se první tři dny po příjezdu spíš poznávali navzájem a neučili, ukazovali nám školu a celý systém, ale na Čecha jsem nenatrefil. Co je dobře, že máme pro cizince podpůrné skupiny, kdy se nás 8 schází s jedním mentorem jednou týdně na oběd a máme čas si naše zkušenosti probrat.
Jak vypadá tvoje třída?
Ve třídě nás je maximálně 15. Jsou to menší třídy, každý má samostatnou lavici a všichni jsou moc milí. Je to mix holky a kluci a i mezinárodní mix. Nikdo neřeší, kdo odkud je. Takže jsem si i domluvil sám, že na podzimní pauzu jedu ke kamarádovi, co tu bydlí na kampusu a pojedu k jeho rodičům. Co se týče předmětů, tak z angličtiny nepotřebuji žádné doučko. Mám trochu trable s ekonomickými pojmy v angličtině, ale to tak asi všechno. Je to hodně o finanční gramotnosti a pro mne určitě užitečné. Ale z matiky jsem se nechal hned přeložit o úroveň výš, dál mám ještě francouzštinu, která je na podobné úrovni jako u nás. Co se týče pomůcek, tak na rozdíl od české školy je velkým pomocníkem grafická kalkulačka, co se doma nesmí používat.
Prima slyšet, že jsi spokojený. A co spolubydlení na koleji?
Bydlíme ve třech. Máme jednu z nejmenších místností, asi 30 m2, máme palandu, pod kterou je stůl a taková menší skříň a k tomu je skříň s ramínky. Stačí to. Musíme si ale sami prát. Naštěstí obsluhovat pračku je snadné, programy poznám. Stejně to jde i se sušičkou. Doma jsem měl pokoj větší než máme tady tři a trochu bojuju s místem. Co je trochu problém, je náš americký spolubydlící. Sice je děsně chytrý, má jako major trigonometrii, ale pořád je na počítači, něco hraje a občas něco vykřikne. Když mu teda řekneme, ať jde spát, tak jde, ale jinak žije úplně jinak.
Co tě ještě kromě bydlení překvapilo?
Překvapilo mne, že lidi na naší škole vědí, kde je Česká republika. Dost lidí bylo i v Evropě. Uznávají Evropu stejně jako svojí zemi. Je možné, že si třeba i někoho přivezu domu.
A co bys všem doporučil před podobnou cestou?
Asi letět někam dřív než sám do cizí školy do Ameriky. Pro mne to byl dost divný pocit. Ještě nikdy jsem nezažil nic jako cestu sem. Byl to úplně nové. Poprvé v životě jsem letěl letadlem, bál jsem se víc letu než čehokoliv jiného. No a taky by se lidi neměli bát mluvit, po třech dnech se srovnají s jet lagem a jde to.
Děkuji za povídání.
(ptala se Karolina Š.)
Tomáš M. studuje na Miller School of Albemarle ve Virginii. Jeho plánování začalo loni na podzim. Jak taková příprava vypadá, uslyšíte na webináři v úterý 26. listopadu 2025 od 19:00 na zoomu. Stačí se přihlásit.
